Zdravím vás cestovatelé,
opět a zase mé týdenní hlášení. Dovolte mi dnes utrousit pár slov na konto dánského školství a mého vnímání celého tohoto neustále diskutovaného systému.
Pravděpodobně bych měla zmínit, že ohledně tohoto tématu bývám velice striktní – také proto, že to byl důvod mého odjezdu do Dánska – , takže mi odpusťte případné narážky a přemotivovanost! Jsem jen člověk s vlastním názorem.
První věc je velmi podstatná;Ministerstvo vyššího vzdělání a věd (když bych to tak volně přeložila) zde vydalo prohlášení, že tento segment je nejvíce sponzorovaný dánským královstvím. Nemohu než souhlasit. Stačí se podívat na kteroukoli školu ve městě Odense, a rychle dostanete pocit, že tady se někdo opravdu stará, i kdyby jen o vnější vzhled. Druhý pohled je, ale ještě lepší. Budova, ve které studuji v současné době já, není mezi lidmi nejoblíbenější, nicméně já ji vnímám jako velice dobře vybavenou. Dánové zkrátka mají smysl pro spojení starého, památečního s hypermoderní technologií a funkčností. Ostatně, posuďte sami dle obrázků:
Tím je tedy míněno, že některé školy (například ta má) jsou původně vystavěny z typicky dánských červených cihel, s bytelnými dveřmi a prastarými rodinnými erby. Ovšem chodby jsou velice jednoduché, bez jakýchkoli rušivých barev či zdobení. Jak jsem zmiňovala v předchozím příspěvku, veškeré toalety jsou prvotřídně vybaveny, učebny zajištěny polstrovanými kancelářskými židlemi, moderními plastovými okny, samozřejmě dataprojektory a několika druhy tabulí – aby se profesoři necítili utlačováni omezenou nabídkou. Pár plazmových televizí oznamující veškeré školní aktivity, kde se socializovat (ve skutečnosti nadávat na dánské pivní patoky), nesmí chybět na žádném patře. S funkční kantýnou s čerstvými produkty je většina lidí spokojena stejně jako s vyznačenými místy i kuřáckou budkou pro čas dešťů – tedy prakticky pro celý rok. Jsou zde samozřejmě i střechy pro většinu studentů – cyklistů, nicméně po 8 hodině ranní je už velmi těžké vecpat místní nezbytný dopravní prostředek pod střížku, která by zabraňovala rezavění. Ostatně, místní jsou na to připraveni a jejich kola pro tyto podmínky vyráběna.
Nicméně o pár metrů výše v kopci stojí mnohem větší budova naší Akademie, a to ta hlavní. Její styl je možná bližší naší socialistické architektuře, ale přesto působí stále dánsky ve spojením železa, cihel a moderních plastů. Největší univerzita města ovšem hraje novotou se vším všudy. Naše školní „moderna“ se nemůže s SDU vůbec měřit. Možná proto naše škola chystá pro rok 2020 zcela nový kampus o velikosti a okázalosti veškeré možné.
A to je přesně to, co mám na Dánsku ráda. Ať jde o architekturu z Andersenové doby, či o tu, která dělá čtvrť City v Londýně tak nezapadající do zbytku, oni to umí skloubit do pohodové scenérie bez známky kýče.
Pokud se posuneme, k druhému aspektu, který bych ráda rozebrala, můžeme hovořit o místních profesorech či učitelích. Jeden z důvodů, proč se mi z dálky dánské školství zalíbilo, byl praktický pohled, který jak se zdá vnášejí do všeho. Součást představení našich vyučujících byla tedy jejich řeč o praxi v/i mimo obor a skutečně každý z nich léta pracoval se svou kvalifikací. Pak je zřejmě omrzel nátlak, časový press, neustálá nutnost být inovativní, a rozhodli se jít učit. Do jednoho se neliší svým příjemným, pozitivním a motivačním přístupem ke studentům. Dosud jsem takové učitele za svých jednadvacet let v ČR potkala dva, z toho jeden je britský lektor jazyka. Toto zkrátka bylo dech beroucí zjištění po zahájení mé školní docházky v DK.
Třetí – a možný nepodstatnější – aspekt; samotná forma studia. Celková struktura je naprosto odlišná od české již od předškolních let, takže to si nechám pro zmínku na příště. Dnes je podstatné vžít se do vysokoškolského života, v němž se veškerá práce odvíjí v teamu. Celkově Dáni staví práci a dobré vztahy na team buildingu a správném leadershipu a to jsou ty předměty, na kterých lpí naše škola nejvíce. Celkový takový koncept a představa firmy, ve které to takto bude fungovat, jsou velmi příjemné. Pracovat v teamu pěti lidí už je trochu složitější, jak se zadání a názory mění. Ovšem, zcela nový je přístup školy k práci. Není zvykem studentům skutečně říci jakou cestu si vybrat, jaké téma zpracovat či jakých zdrojů využít. Toto je pro nás mezinárodní studenty stále trochu zmatečné. Ale jak je u Dánů zvykem, nikdo se příliš nezajímá o nějaké bližší zasvěcení cizinců do tohoto světa. A musím sama uznat, že tomu i částečně rozumím. Dán se usměje, pokrčí rameny, nějak se prokouše zadáním a pokračuje dál v nezávazných řečech. Proč my, studenti z daleka, do toho dáváme tolik úsilí, že?
A jelikož je toto téma velmi obsáhlé, komplexní a diskutované, připravila jsem si pro vás pokračování na příští týden. Doufám, že dnešním dnem jsem vás příjemně/nebo nepříjemně nalákala na ten zbytek!
Krásné podzimní dny!
Super! Máme se co učit – tedy obě strany, studenti i učitelé stejnou měrou. Jen se trochu bojím, že tady uprostřed všech těch „projektů, koncepcí, konceptů, vizí, výzev, workshopů, mentoringu, monitoringu“ a bůhvíčeho ještě jsme všichni zapomněli právě na nadšení z poznávání a ze společné práce a taky na úplně obyčejné pěkné vztahy založené na vzájemném respektování žáků učiteli a učitelů žáky.